Až já jednou ovdovím, tak k nikomu na Štědrý večer nebudu chodit ani za nic. Budu sama a ráda. Budu šíleně nostalgická a melancholická a budu si v tom rochnit. Klidně si i zavzpomínám a popláču a nechci, aby mě u toho někdo rozveseloval, utěšoval a rozptyloval. Nechci jet do cizí vlastní rodiny a účastnit se něčího Štědrého dne, který bude muset přizpůsobovat mně. Udělám si ho po svém a pro sebe. Anebo se na něj vykašlu.
Až budu mít velké děti, což mám, a nebudu mít muže, což mám, Štědrý den už bude navždy jiný. A to se nedá nic dělat.