Studovala jsem bakalářské ekonomického směru po 40. Začátek byl těžký, vůbec mi to nelezlo do hlavy, pak se to zlepšilo a hlavně jsem na rozdíl od mladších spolužáků mohla těžit z životních zkušeností. Úplně přesně jsem viděla, které konrétní věci bych se ve dvaceti musela šprtat a teď je prostě VÍM. Ke konci mě to vyloženě začalo bavit, chtěla jsem pokračovat na magisterské, ale neměla jsem moc motivaci, v zaměstnání jsem studium nepotřebovala, ani mi kvůli němu nezvýšili plat a doma nebyla moc podpora. Kromě zaměstnání jsem ještě podnikala, starala se o nemocnou maminku, dítě šlo do první třídy, takže toho bylo hodně najednou. Zvládnout by se to dalo, ale říkala jsem si, jestli to mám zapotřebí. Trochu mě mrzí, že jsem to nedotáhla, ale ani teď bych to nijak neuplatnila, jen bych si dokázala, že na to mám.