Přidat odpověď
Napíšu ti, jak jsme to měli my. Máme 2 děti, rychle po sobě, do toho jsme náročně rekonstruovali dům. Touha po třeťátku tam byla, zvlášť proto, že ty dvě byly rychle za sebou a byl to fakt dost fičák a měla jsem pocit, že jsem si je pořádně nestihla užít. Nakonec jsme do toho šli, když jsme dodělali dům. 3. máme se 4-letým odstupem od druhého a mě bylo 35 v době porodu.
Ještě dlouho poté (cca 8 let) jsem neřešila žádnou kariéru (při rodičáku jsem pracovala z domu na miniúvazek asi za 4 tis. Kč), nějak jsme to zvládali, ale nebylo to na velké vyskakovaní. Když byly nejmladšímu 3 roky, šla jsem do práce na zkrácený úvazek (4 hodiny) a to bylo akorát na to, abych se stihla věnovat těm starším, kteří byli v 1. a 2. třídě. Pak samozřejmě rozvozy na kroužky atd (funkční babičku nemáme). Do toho sem tam nějaká nemoc, naštěstí jsem měla velmi tolerantní zaměstnavatele. Představa, že v těchto letech pracuji na plný úvazek by pro mě byla nepředstavitelná. Ty 4 hodiny byly akorát, nějaké peníze jsem domů přinesla, ale zázrak to teda nebyl. Vše táhl manžel.
Do reálné kariéry a změny profese jsem se pustila teprve loni, kdy jsem naznala, že věk dětí 13,12 a 8 už to jakžtakž snese. Nová práce je dost náročná (na druhou stranu je to něco, co jsem chtěla dělat vždycky, takže i přes tu náročnost si to velmi užívám - jsem realitní makléř v REMAXU).
Každopádně, jestli 3. opravdu chcete, šla bych do toho, ale za předpokladu, že to pro vás nebude znamenat nějaký zásadní stres z hlediska financí a nebude tě to nutit dát dítě na celý den do jeslí, jen abyste vyšli.
Taky co se týče změny profese, spíš bych se připravila na to, že prostor budeš mít, až to 3. trochu odchováš. Jasně, jsou tu určitě holky, co vystudovaly při mateřské VŠ a nebo začaly naplno podnikat. Já před nima smekám, ale určitě k nim nepatřím. Každopádně, na změnu kariéry je prostor vždycky (teda pokud to není nějaký speciální obor), na děti ne. Držím palce.
Předchozí