Volání na jídlo, na to máme doma hlášku
Máma byla kdysi u nás, předělával se pokoj. Dělal to můj táta a ještě jeden chlap.
Stavěli komplikovaně skříň, ten druhej chlap byl děsně nešikovnej a můj táta vytočenej. Když už konečně přišli na to, jak to složit, tak tam vlezla máa azačala volat:" Míro, řízeeek!!"
Táta nervní, mávnul rukou, jako že joo,přijde.
Za chvíli zase:" Míro,řízeeek!!!"
Takhle to bylo asi desetkrát dokola, až teda táta vztekle vylezl zezadu za skříní, kde cosi montoval a v tu chvíli mu ten druhej chlap přivřel prsty do dveří skříně a zároveň mu spadlo na hlavu kladivo, který nechal nahoře na skříni.
Určitě to bolelo a táta by nepříčetnej,ale všichni okolo si drželi pusy, protože do toho máma s tím svým :" Míro, řízeeek!!"
Od té doby , když někdo nevhodně volá kvůli jídlu, řveme všichni:" Míro, řízeeek!!"