Renko, já jsem tu včera psala několikrát, že jediné, co považuji za nutné, je nějaká odezva že strany dítěte. Možná ne hned, ale nějakým způsobem se logicky samo musí do věci aktivně zapojit. Nějak. Ochotou k dialogu, ke spolupráci, k terapii. A to začíná 1.krůčkem. Jestliže po týdnech a měsících je situace ta, že dítě radostně poletuje po světě a neděje se nic, rodič ho živí, snaží se, už neví, co by udělal, tak tam někde leží hranice.