pokud nedosáhnu do vysoké police pro hrnek, mám několik možností:
1 - požádám manžela, aby mi ho podal... když mě neuslyší (je vedle v pokoji), zkusím zavolat, někam dojdu, zamávám na něj, aby si mě všiml a poprosím ho o hrnek - ano vyvinula jsem aktivitu pro získání, ale skutečnost je taková, že ho sundal manžel
2 - budu třást policí, až hrnek sjede - budu-li mít štěstí, nic tím nepokazím a uspěju vlastní aktivitou - budu-li to trénovat, je šance na úspěch vyšší... bude to má skutečná aktivita
3 - vylezu na židli a sundám hrnek - moje aktivita za využití znalostí toho, že na židličce budu vyšší
4 - silou vůle si snesu hrnek dolů - no aktivní jsem až běda, ne každý to ale dokáže

5 - počkám si až mi manžel hrnek podá a když to neudělá (on ani neví, že ho chci), budu pasivně agresivní, protože ON mě přece zná a ví, že mám ten hrnek ráda a kdyby za něco stála jeho láska ke mně, sundal by mi ho sám