V naší škole OK. “Svatí” byli jako vždy deváťáci. Akorát nechodili po třídách, ale třídy za nimi do větraného prostoru. Každý dítě nafasovalo perník. Kdo nechtěl, nemusel (za čerty, ale perník pak teda neměl taky, žejo).

Ale teda mé děti vnímají školního Mikuláše jako jakousi předzvěst toho “opravdického”. Ten pravý Mikuláš měří skoro dva metry a oděn je v kostelním rouchu. Budí velký respekt a čerta si hlídá. Čert zůstává na prahu a do bytu nejde (u nás, jinde třeba jo).