Půlko, ony ty dysfunkce, teda ty školní, nejsou až tak nezvladatelný problém, můj syn to tak má, má je všechny kromě dyskalkulie, a vůbec mu to nevadí, učí se výborně, píše úžasný sloh, přestože má dyslexii, tak je rychločtenář a přečetl možná víc knížek než jeho spolužáci dohromady

jen to dalo dost práce a chtělo to výbornou učitelku, která dokázala pomoct jemu a dokázala taky mě naučit, jak pomáhat, no a trvalo to nějakou dobu, a zvládl to,

a právě třeba toto je obrovský úkol prvního stupně, který Monty, a nejen ona, nechápe. Nechápou to ani učitelky prvního stupně. Je potřeba využít toho, že je ještě minimum učiva, chytrý dítě se učit prakticky nemusí, ale musí zvládnout to, co mu dělá potíže.
jenže prvním předpokladem je vůbec vědět, že má potíže, konkrétně ta dvojí výjimečnost je velký problém, oni svou inteligencí maskují potíže, který se nezlepší, nenaučí se je překonat a potom jim brání v dalším rozvoji, stačí třeba dějepis, kde je potřeba číst, chemie, kde se jim pletou písmena a koncovky
pročekat se prvním stupněm pro dítě bez jiných obtíží nemusí být nijak škodlivý, ale pro jiný to může znamenat problém už napořád