Tak nevědomost bývá sladká

Moje nejstarší dítě se narodilo s mnoha zdravotními problémy, malými, ale život komplikujícími, a hlavně obtížně identifikovatelnými. Vlastně se většina toho vysvětlila až v jejím osmi letech. Načetla jsem mraky literatury, ne že bych byla přímo vynervovaná, prostě jsem si v duchu říkala že to určitě dobře dopadne (navíc jsme trávili hodně času po nemocnicích kde na tom většina dětí byla objektivně hůře - hlavně tedy proto, že u dcery nikdo nevěděl co jí je, zatímco ostatní děti většinou nějakou diagnózu, obvykle hroznou, měly). Odpadla jsem jen jednou, na pár dnů, krátce před jejími prvními narozeninami, kdy neurolog vyslovil podezření na DMO jako doprovodnou komplikaci. A vůbec to neznamená, že bych ji měla nějak méně ráda, kdyby byla nějaká vážně postižená. Ale každý rodič chce pro své dítě to nejlepší a mezi to to prostě nepatří postižení.