U tatínka mám možnost jen jedinkrát za týden v jimi určený den (úterý 14-17h), což se mi zoufale nehodí, ani bráchovi, ale nešť přeorganizujeme všecko, abychom za tátou mohli. Blbý je, že nás za ním pustí jen na půl hodiny, přestože má vlastní garsonku a ve chvíli, kdy jsme uvnitř, už nikoho nijak delším pobytem neomezujeme
30 minut je teda zoufale málo, pokud bude mít útlum nebo spát (v tuto dobu odpoledne často), tak se ani nestihne nějak rozumně probrat a už půjdeme. Ach jo...
A Libiku, děkuji ti za další vlnu výčitek, cos ve mně vyvolala táta s těžkou nekompenzovanou cukrovkou, kterou ani 3× denně řešící sestra často nezvládá, k tomu porucha paměti, aktuálně v podstatě demence a navíc silné asociální rysy kvůli učebnicovému Aspergeru. Už jsem tu psala, jak se ke mně chovali s jeho novou ženou posledních 20 let a i předtím. Stejně mi furt straší v hlavě, že jsem se o něj měla postarat, ačkoliv by to znamenalo v podstatě zničit vlastní práci i rodinu a otec by nejspíš v důsledku nebyl šťastnější, protože pro něj nemáme prostory, kde by mohl mít svůj klid, ale jen malý domek, kde řádí dvě děcka rovněž s PAS