Není to zdaleka jen otázka peněz. Moje sestra poměrně dlouho pečovala o otce s roztroušenou sklerózou. Ano, byl naprosto příčetný, nebyl dementní a dezinformovaný, peníze taky nebyly až takový problém, navíc docela fungovala i sociální péče v tom směru, že za ním denně někdo docházel, aby mu pomáhal s mytím apod., problém byl v tom, že tomu sestra musela přizpůsobit kompletně celý život, a protože je jedináček a v místě bydliště nemá kromě otce nikoho z rodiny, je dneska ve svých 37 letech sama se psem, otec je cca rok v domově důchodců, protože to prostě už fakt nešlo, stýká se max. s podivnou partičkou netáhel ze sídliště, ke kterému byla kvůli péči o otce uvázaná, hulí s nimi trávu, nemá prakticky žádné koníčky, svým způsobem je stále závislá na otcových penězích a nejsem si jistá, jestli by s ní kdokoli radostně měnil a jestli ta oběť měla nějaký smysl. Zvlášť když její otec opravdu není žádný laskavý stařík, ale zlej a zakyslej dědek, který nikdy ani neměl žádné kamarády, protože každému rád dával najevo, že jsou všichni úplní blbci a on je jedinej chytrej. Což tedy z větší části zase zapříčinila výchova, protože se narodil jako prostřední ze tří bratrů po dítěti, které jeho mamince umřelo při porodu a ona ho proto odmalička rozmazlovala a upřednostňovala před ostatními, takže nakonec nikdy dobře nevycházel ani s těmi svými bratry.