"Moje děti by taky rády do světa, ale všechny mají představy, že za oceán. Ač jim přeji vše nejlepší, tak je mi jasné, že v případě vnoučat, to prostě není to pravé. Ale uvidíme, co život přinese."

Já mám teď v příbuzenstvu moc smutný příběh. Před 10, 15 lety to byl skvělý příběh o úspěchu potomků ve světě. A letos...

Obě děti jedné mojí tety jsou už přes 10 let ve světě, jedno celkem blízko letadlem za pár hodin, druhé přes oceán. To, které bylo blíž mělo děti, maličké ještě. Když letos zemřelo na rakovinu, druhý rodič je odřízl, nemá zájem udržovat vztahy s českou částí rodiny, neumí česky, neměl moc zájem ani před tím. Dětičky už babička zřejmě neuvidí, leda by se v něm (druhém rodiči) hnulo svědomí. Než dětičky vyrostou, aby mohly samostatně cestovat, nebudou umět česky, nebudou mít kontakt, babičce bude hodně přes 80 let, pokud bude živá. Od druhého dítětě za oceánem se s největší pravděpodobností už vnoučat nedočká. Je to smutné, přijít o dítě a vlastně i vnoučata a druhé dítě mít tisíce km daleko. No i takový je život.