Huso, na to kdy umřu, jsem přestala myslet někdy v 6 letech. V předškolním věku mě docvaklo, že se umírá a dost to se mnou šlehlo. Koukala jsem na ty starý lidi (30 plus, 50 plus, 70 plus) a tak mi jich bylo líto, že už brzy "pudou", že jsem z toho plakávala, ještě, že tenkrát se nehrálo na psychologické poradny
Teď se nijak nekasám, pokud řeknu, že mě to nenapadne, i když samozřejmě vím, že jsem velmi pravděpodobně v nejlepším případě za polovinou