Marko, jistě, NIKDO nechce umřít, pokud jakž takž příjemně žije.
Já ale také vidím ve svém okolí mladé lidi, z nichž někteří se možná v příštích týdnech rozhodnou, že už nechtějí žít, nebo se propadnou do drog a alkoholu, protože neunášejí ztrátu režimu kvůli zavřeným školám. A nic na tom nezmění to, že NĚKTERÝM dětem distanční vzdělání vyhovuje.
Moje zkušenost vychází z toho, že se pohybuji v prostředí pěstounských rodin, ve kterých žije spousta traumatizovaných dětí, a jak tu někdo nedávno velmi výstižně psal, současnou situaci nejhůř snášejí ti, kteří mají v sobě chaos. Mojí rodině teď poskytly poslední dva týdny čas k nadechnutí, protože pěstounský syn se vrátil do školy. Předtím už to vypadalo, že to spolu nedáme. Vánoce snad nějak zvládneme, ale už teď mě mrazí při představě, že bude v lednu pokračovat distanční výuka, která je u učňů vcelku o ničem. Spousta rodin (a nejen pěstounských) už opravdu mele z posledního. Bylo by potřeba důsledky všech opatření zvážit z více hledisek a najít nějaký rozumný kompromis, to ale nikdo nedělá.