Hroudi, tak ono všechno, co se člověk snaží brát nějak vážně, vypadá nakonec absurdně a nereálně. Nevím, co by pro tebe bylo světlo na konci tunelu. Ty máš představu? Co by sis přála? Co by ti dávalo smysl nebo radost, nejlépe obojí?

Já už vím, že můj tunel žádné světlo nemá, a dá se s tím žít, řekněme. Fakt je, že opravdu již nic neočekávám, dokonce jsem po letech i taknějak i vnitřně přijala, že manžel je opravdu nenávratně a skutečně pryč...
je s tím tedy spojeno, že napečeno nemám, jen perníčky, které ke mně přijela péct dcera. Ale pak jsem je už neozdobila. Asi to udělám na poslední chvíli, až jimi budu chtít zdobit stromek nebo větev nebo něco. Jsem hodně rezignovaná, ale smysl pro humor mám.

Je opravdu zásadní, co chceš. Jestli reálný pocit a smysl pro humor, nebo být aktivní, bojovat za životní prostředí, svoji anličtinu, atd atd...
myslím, že žiju v realitě a přítomnosti, ale veeelmi............ minimalisticky, řekněme. Nutím se snad už jen běhat, protože vím, že to má smysl - je mi pak v lese docela fajn. Takže pokud mám vůbec nějak přežít, hodí se to.