Tak to mě tedy ožrat se na smutek nepomáhá, možná na chvíli, ale druhý den mám "vyčištěný" možná tak ten žaludek (ale v tomto smyslu vydržím tedy dost), ale rozhodne ne hlavu. Párkrát jsem přepíjela ani ne tak smutek, ale spíš únavu nebo přepracovanost a to pak byla často největší "jízda" (alkohol na "smrtelnou" únavu způsobil veliké uvolnění mého jinak dost sešněrovaného vnitřního já), ale občas bohužel s morálně spornými konci, případně velkými logistickými komplikacemi (ujetý autobus směrem k Vánocům s rodiči a tak)