jak jde čas tak se snažím manžela zapojovat čím dál víc.
Dárky - většinu kupuji já, a to i většinu pro sebe
, manželovi jsem před asi 3 lety nařídila, že dárky pro jeho rodiče si obstarává sám, pomůžu třeba vymyslet nebo dám tip zejména pokud jde o babičku (tchyni), než holky dorostly do věku, aby mohly dostat peníze tak jsem kupovala dárky pro děti i za tchána.
Balím výhradně já. Letos jsem manželovi řekla, že mi s tím pomůže.
Stromeček - kupujeme živý a to vždy všichni společně, holky vybírají když táta drží v každé ruce jeden a já jen čuchám
manžel usazuje do stojanu, zdobíme všichni společně.
Cukroví - peču vždy perníčky s holkama, každý rok říkám, že už nebudu neb se u toho vždy zhádají
ale výsledek je vždy krásný, moc rády zdobí. Další druhy dle chuti a času. Teprve před pár lety jsem zjistila, že manžel doma nikdy nebyl do cukroví zapojovaný a nikdy si jako dítě nevykrojil jediný kousek takže ho nevyháním, když chce taky něco zkusit a ani ho nebiju utěrkou když chodí ujídat
Jídlo - nákupy obstarávám já, ale beru si občas muže sebou. Vaření je taky na mě. Manžel vařit neumí. Salát dělám 23.
Kapr - chodíme kupovat opět všichni společně a ááácháme u kádí než muž vystojí frontu. Bereme živého a manžel pak musí zabít a vykuchat. Naučila jsem ho to. Neuměl to, ale já jsem na živém kaprovi prostě trvala. Já pak kapra stahuji a porcuje babička. Babička mi pak pomůže obalit řízky a kapra. Smažím pak já. Polévku už roky neděláme. Pokud se dělala vařila ji babička.
Úklid - dle času a chuti, letos to docela řeším, ale vánoce jsou vlastně jen záminka, protože je to prostě fakt už potřeba. Tento víkend jsem manžela opravdu nekompromisně zapojila i s dětmi. Udělali, ale kecy měli to jo