Koničku, takhle to přesně vidím já. Mně letos propadly troje letenky, nehroutila jsem se, nikdy se nehroutím. Nehroutila jsem ani na jaře, ani prostě nikdy. Ale těšit se je takový drive. Prostě pohon dopředu. O víkendu jsem opravdu hodně makala doma a uklízela a těšila se na to, až zase bude digestoř odmaštěná, okna umytá, stěny otřené, rohy a kouty a různá zákoutí vymetená a vše protříděné a já si pak sednu a něco si s dětmi zahraju. Já se těším i z drobností. Mně ke štěstí stačí maličkosti. Ale těším se na něco ráda. To mi teď chybí nejvíc. Nevidím to světlo. Ale jo, těším se, že příští týden už budu mít úplné volno a budu s manželem a dětmi, budeme mít čas a žádné povinnosti. Ale normálně bych se těšila na setkání s jedněmi kamarády na Silvestra, letos vlastně ani nevím, jestli se můžu těšit, když není jisté, že se vůbec budeme moct sejít. Normálně bych se těšila na plánování dovolené, na odjezd na hory .... mně to těšení prostě chybí. A jo, jsem asi rozmazlená.