Beznaději nepropadám. Naopak propadám naději. Když se ohlédnu a vidím, co všechno už lidé v dějinách zvládli tak věřím a vím, že zvládnou i Covida. Vlastně přišlo něco, co zákonitě přijít muselo. Lidé jsou příliš přemnožení a zhýralí, je třeba je trošku srazit a přibrzdit. To se stalo již mnohokrát. Svět je vlastně v pořádku. Jen se ten pořádek zrovna týká nás, tak trochu propadáme. Ale pořád ještě dobrý. Já si občas přečtu nějaké ty neuvěřitelné příběhy z Paměti národa. Nebo nějaké ty neuvěřitelné příběhy ze současného třetího světa. Z minulosti - války, nemoci, strádání, otrokářství, kolonizace ... A ze všeho lidé povstali a žili dál. Tak se nerouhejme a užívejme i nadále našeho krásného světa. Který se, pravda, trošku mění a změní, ale tak už to na tom světě chodí. A může být mnohem, mnohem hůř = válka, kdy nebude vůbec nic. Klidně ani ta Rodina.cz