Ženy ňuňající svá přerostlá prasata v obývácích a kuchyních jsem viděla již v mnoha reportážích (naštěstí jen) v televizi. Např. Chcete mě, Gejzír a další.
U těchto prasátek je problém, že se jejich chovu a zejména prodeji chopili různí vykukové, kteří aby ukojili touhy divných žen, prodávají jako miniprasátka různé křížence. A z těch následně vyrostou odporná monstra se svraštělým obličejem, obrovskými kly a ještě větším lalokem, břichem courajícím po zemi, neustále otevírajícími lednici a zabírajícími celou sedačku nebo postel. Navíc člověk musí být neustále ve střehu, aby ho to nekouslo. Výkal a moč prasete na podlaze doma asi taky nic moc. Při producírování se venku to neposlouchá, člověk na to musí pořád čekat, chodit tam, kam chce prase, lákat to na pamlsek nebo někam tlačit a tahat. Navíc prase celý den touží po rytí a kypření. Zajímavé je, že co jsem většinou viděla, tato prasata si pořizují převážně ženy !? Pořádají se i různé srazy a přehlídky, kde se tyto divné ženy se svými prasečími miláčky scházejí. Někdy je útrpně doprovázejí i jejich muži a pomáhají jim naložit jejich prase do auta.
Ano , malá selátka jsou neskutečně roztomilá. Pokud vyrostou tak, jak mají, jsou někdy celkem pohledná i v dospělosti. Ale zajímalo by mne velmi, jak tito podivní domácí mazlíčkové nakonec skončí a jak život s nimi v domě a domácnosti ve skutečnosti dlouhodobě probíhá.
Myslím, že za vlastnictvím prasátka je převážně nedomyšlený rozmar a touha vypadat zajímavě.
Ale kdo chce, ať si klidně bydlí s prasetem. Někdo zase třeba chce bydlet s hadem nebo pavoukem. A bydlí. Jen si, prosím vás, před pořízením čehokoli živého naštudujte a rozmýšlejte. Ať jste spokojení vy i živočich.