Přidat odpověď
Moje prateta se v pozdním věku pořád připravovala, že už tu brzy nebude (byla). Chtěla mít vše zaplacené, uklizené, rozdělené.... Rozbalování dárků pod stromečkem pak vypadalo tak, že rozbalila dárek, ukázala ho, my jsme jí ho pochválili a pak padlo: "Zuzanko líbí se ti to? Tak to pak dostaneš ty." Takhle dopadl téměř každý dárek, který dostala. Bylo to šííííííílenýýýýý!!! Nebyl to nevděk. Ona prostě opravdu po ničem netoužila.
Dneska už se tomu směju. Když jsem po její smrti vyklízela její byt, opravdu tam většina těch věcí byla. Dokonce v tom vánočním papíru, ve kterém to dostala. Přeškrtla své jméno a napsala tam, komu to patří.
Předchozí