Já jsem v dětství slavila Vánoce jen s našima a babičkou, která s námi bydlela, ale umřela, když mi bylo 8. Maminka byla jedináček, širší rodinu jsme měli 300 km daleko, s těmi jsme se vídali v létě a maminka si psala se svojí sestřenicí dopisy. Z tatovy strany jsem měla babičku a dědečka, ale umřeli taky brzo a na Vánoce jsme se nevídali. Moc jsem je neznala a nijak zvlášť k nim nepřilnula. Dárky jsem naším začala kupovat tak ve 13 letech, pamatuji si na první dárek pro maminku - brož na šaty s růžovým kamínkem. Táta chtěl vždycky nějakou detektivku nebo sci-fi, naší byli velcí čtenáři, mám to po nich. Teď už se se vzdálenými příbuznými vůbec nestykam, tety i strýcové umřeli a moje generace už o mě nestojí, neviděla jsem je víc než 30 let. Ani na ně nemám žádné spojení. Takže mám jen moje dvě děti, jinak nikoho.