Já se na to strašně těším, ale nemyslím, že to bude nějaké jednorázové datum.

Ale těším se na každou blbost, která zase půjde a hodlám se jí účastnit...

Strašně se těším do kina, do divadla, na nějaké sportovní utkání fandit. Přála bych si, aby byla olympiáda a jenom jsme se mohli na to dívat. Jak to půjde, sedám do letadla kamkoli. Jak to půjde, letíme k moři... atd. atd. atd.

Já tu euforii č. 1 zažila už na konci května, když skončila 1. vlna a bylo to super... Tak se těším na euforii č. 2.

A souhlasím tady s většinou holek - nám se "objektivně" zas až tak strašně taky nic neděje, na penězích to moc necítíme, zdraví jsme, nikdo v okolí nám neumřel ani nebyl v nemocnici... Ale těch omezení běžného života jsou tisíce a já teda taky vidím tu tragiku lidí, kteří to odsírají ve velkým + vnímám to, že tu "státní pomoc" musí někdo zacvakat a my (narozdíl možná od někoho) ty daně fakt platíme dost intenzivní... Čili sere mě neskutečně, že padáme na hubu, kromě práce vlastní, děláme za zaměstnance (kteří mají pochopitelně taky děti a musí zůstávat doma), učím si vlastní dítě a dělám mu kuchařku a zabavovačku atd. ... a přitom to všechno finančně v dalších letech odskáčeme těžkým zvyšováním daní, které prostě musí přijít.

Jo, a to, že dítě nemusí ráno vstávat do školy, je fakt ubohá útěcha... A ano, ušetříme něco na naftě (ale o to víc prožereme) - čili produkujeme menší uhlíkovou stopu, ale ani to mě teda nijak zásadně netěší...