Těším se moc, samozřejmě. Jak jinak :)
Akorát teda euforii neočekávám, protože nepředpokládám jednorázový ostrý konec. Očekávám poměrně dlouhou stoupající únavu a vyčerpání, v nichž možná sotva postřehneme, že už se to lepší. Řekla bych, že tak někdy na jaře 2022 už by to mohlo být s covidem samotným vcelku ok, to je tak doba, kdy by ČR mohla mít šanci na dostatečnou proočkovanost, ale ten rok, co je teď před námi, bude dlouhý. I léto už myslím bude mít v sobě podstatně větší stín než to předchozí.

A zároveň si uvědomuju, že to ono cosi "po covidu" teď, jako všichni ostatní, určitým způsobem spolutvořím, a že bych třeba ráda přispěla aspoň střípkem k tomu, aby některé věci, které covid odkryl na kost - a to často kost značně ohnilou - mohly být v nějakém novém, trošku lepším "normálu". Takových oblastí je dost. Pokouším se maličko třeba o něco ve školství, možná v oblasti podpory lidí s postižením... možná i něco jiného. Protože covid rozhrábl spoustu nepěkného, ale někde se i objevily překvapivě užitečné nástroje, jak s tím něco dělat. Uvidíme.

Můj optimismus se neubírá směrem k (nepravděpodobné) euforii, ale právě k těmto novým možnostem změn k lepšímu :)