To se na mě nezlobte, ale pro mě je tohle naprosto dokonalý příklad toho, jak nechápat vzdělávání. Mozek není šuplík, ve kterým něco je a většina není, mozek je zázračná skříň plná plných šuplíků, které umí zčistajasna najít a otevřít ve správnou chvíli. Leckdy nečekaně. Děti se musí naučit napřed číst, psk chápat čtené, pak vybrat to důležité z čteného a nakonec rozpoznat vhodné zdroje informací. A to trénují např. tím, že se učí o horninách, i když je sutry nezajímají a někteří brzo zapomenou, co je to žula, v některých to možná probudí lásku ke geologii na celý život. Jako jasně, že to nefunguje ideálně, ale kdyby se mělo vyučovat jen to, co si děti pamatuji celý život, asi by k vzdělávání stacily tak 3 roky, aby se naučili přečíst cedule, podepsat, sčítat a odcitat, aby je někdo neošidil v krámě, a zbytek je zbytečný balast, ne?