Sedmi, moje straší dcera s oblibou vypráví, jak se díky liknavé matce balí od 3 let sama, přehání jen nepatrně, ani malé dítě od druhého stupně nikam nebalím, cestou na dopravu dávám kontrolní dotaz, jestli má s sebou spoďáry, což je něco jako "šťastnou cestu"

My žijeme neseznamově.

Co se práce týče, deadliny mám v hlavě už 30 let a jinak dělám systémem "kouknu, vidím" (mejly, složky). Je fakt, že neřídím koncern, až to budu dělat, najmu si někoho "na diář".
Možná bych byla s větší cílevědomostí jinde, ale mě to netěší.

Co se těch chlapů týče, tomu už vůbec nerozumím, většinou se člověk nepohybuje mezi lidmi, kde by vyloženě narazil na nevhodný protějšek stran zájmů, vzdělání a nevím čeho. Kupříkladu jsem nikdy neměla ani vzdálenou příležitost klofnout kitboxera nebo kapesního zloděje. Musím ti tedy dát za pravdu jedině v tom, že tvrdá romantiku, kdy si děvče z nějakých středostavovských poměrů s přísnou výchovou a výborným vzděláním bere pasáčka vepřů, mi taky přijde nerozumná, jenže jsem ze sociální vrstvy, kde se snese všechno, takže žádný stres Byla jsem u prohovoru jedné lékařky, jejíž syn (lékař) hodlal pojmout za choť sice vysokoškolačku, ale těžkou alergičku a tato nebyla vyhodnocena jako "chovná". No to mě teda trošku zatrnulo.