Evelyn,
jo, to chápu. Měla jsem něco podobnýho. Na krku hypochondrickou babičku, labilní matku, která se sesypala po druhým rozvodu, když mi bylo 15 a ségře 6. V podstatě jsem v rámci rodiny i ty pravomoce měla, ale neskutečně mě sralo muset pořád něco řešit za ostatní jen proto, že jsem se narodila jako vyrovnanej pragmatik. Ne že bych se cítila "dospělá", já jsem takový věkově dost neukotvený jedinec, ale byla jsem z toho otrávená, protože mě nebaví být za někoho odpovědná a už vůbec ne cokoli řešit. Jenže to je bohužel daň za tu "pragmatickou stabilitu", že to od tebe lidi pořád chtějí, protože jak tě nerozptylujou žádný přidružený emoce, jsi v tomto směru velmi efektivní.