ropucho, my měli právě jako děti dost přísný režim, fakt jsem se ptala, jestli můžu jít ven... jenže na intru jsem se neměla koho ptát, jen jsem zapsala vycházku a šlus... povoleno jsme měli do 23 hodin (zapsáno ve vycházkovce na začátku roku), delší teda jen předem schválenou a podepsanou od rodičů... a naši byli pak zaskočení, že jen řeknu, že jdu pryč
já vlastně ani nečekala, že mě ten návrat domů tak sebere, měla jsem pocit, že se i těším, že budu z města pryč jenže pak mi to v těch našich lesích už nějak nestačilo, chyběly mi kina, divadla, život...
na druhou stranu, když vidím svou čerstvě 19 letou dceru, jak je spokojená doma, jak se dodnes ptá, jestli může jet za svým klukem (ona se teda ptá, ale je to dotaz z organizačních důvodů, jestli neplánujeme něco jiného, ne jestli smí), jak nikam sama vlastně nechodí, říkám si, jaký je to fakt rozdíl a jestli jim doma s námi není až moc dobře