Já právě v 18 ještě cítila tu potřebu rodičovské péče a to, že za mě všechny nepříjemnosti a starosti řešili rodiče. Cítila jsem se prostě jako dítě a žádnou potřebu volnosti jsem nepociťovala. Nechtěla jsem dělat nic, co by mi rodiče snad zakazovali, nechtěla jsem nikde chodit po nocích, pít alkohol nebo spát s kluky nebo co si tak mladí jako tu volnost představují. Chodila jsem spořádaně do školy, učila jsem se, někdy si zašla s kamarádkou na procházku, minigolf nebo do kina, pravidelně jsem chodila do divadla, párkrát jsem byla na diskotéce ve Vysokoškolském klubu, ta končila o půl desáté, takže v deset jsem byla doma. A stejně nejradši jsem si večer zalezla s knížkou do postele.