u vizážistky jsem nikdy nebyla.
Ale principiálně je to úplně jednoduchý a funguje to na úplně stejných principech, jako kombinování barev v interiéru nebo kdekoli jinde.
je to dané vlastností lidského oka - při koukání na konkrétní barvu se jakoby "spotřebuje" (není to tak doslovné) dané barvivo v čípcích sítnice, takže pak při pohledu vedle na bílou plochu vidíme barvu doplňkovou. To už si každý někdy zkusil.
No, ale pokud se vedle podíváme nikoli na bílou plochu, ale na plochu barevnou, tak se "sečte" ta barva s onou doplňkovou, co nám vznikla v oku, a záleží, jestli výsledný odstín bude hezký nebo ne. Právě z tohohle důvodu vedle sebe často nevypadají dobře třeba studené a teplé barvy - při pohledu na studenou, třeba modrou barvu dojde k tomu, že naše oko pak vidí v doplňkové teplé oranžové a když se potom podívá třeba na teplou okrovou, tak ji ta doplňková oranžová ještě víc "přiteplí" a hodí do lehce "zvratkových" tónů, které s modrou vedle kontrastují až nepříjemně :)
Samozřejmě tohle je schematické vysvětlení, někdy se naopak tenhle velký kontrast používá k vytvoření napětí či hloubky, ale - to už se musí fakt umět, na to je dobré dívat se na obrazy - třeba Matisse to uměl a vyvolat právě tímhle dynamiku svých maleb. Ale na sobě samotném většina lidí tuhle prudkou dynamiku nechce (pokud není zrovna na válečné stezce
), tak se drží toho, aby se doplňková barva barvy obličeje, očí a vlasů "sčítala" s barvami oblečení spíše v ladu než v kontrastu.
No a vizážistka dělá přesně tohle, no.