"Problém je v tom, že žádný dvě oči nevidí jednu a tu samou věc stejně. Ani barvy ne, protože jedna věc je "technická" stánka, kterou popisuje Angrešt, a druhá pocitová nebo "emocionální", související s osobností toho kterého člověka. Mně může 100x "objektivně slušet" nějaká barva, ale když ji "osobnostně nesnáším", tak si ji prostě neoblíknu. Můj osobní pocit je jaksi více než pocit vizážistky."
Monty, to je přesné
Podle mě to může fungovat, když vizážista opravdu dobře pochopí osobnost klienta, dokáže se na něj naladit, vyslechnout ho, sednou si vzájemně.
Asi jako u architektury a designu - každý se bude cítit dobře v jiném domě, v jiném interiéru, přestože všechny navrhne odborník.