Mně se zdají sny o sexu stabilně. Mám ale pocit, že za dobu, co jsme zavření doma, tak trochu tak jako se dostaly do papučí, trochu upadají do obvyklých klišé :-D.
Jinak můj celkem častý karanténní sen je normálně megalomanský, nezdá se mi o tom, že kapela zase funguje, jak má, a všechno je prima, ale že jdu dirigovat obrovský orchestr, posledně to bylo myslím na Stabat mater, koukám na tu partituru jak péro z gauče, kupodivu ji mám v ruce za scénou, asi v nějaké naději, že "se na to kouknu". Pak tam jdu, je tam strašná fůra lidí, který řičejí nadšením, než vůbec to odmávnu, tak si řeknu: "OK, tak co už, si poradíme, horší než ve škole to nebude." A není, hrajou, já si diriguju a pak mě napadne, že musím mít strašně hnusný tlustý zadek a mám hned po radosti, budík.