Já myslím, že nejhorší je ten pocit nekonečna. Je to děsná nejistota. Pořád se mluví o tom, jak děti potřebují jasná pravidla a mantinely, aby se cítily v bezpečí. A teď už skoro rok žijou v naprostém chaosu, kdy neví, co bude zítra, za týden....a vadí to právě nejvíc těm pubertálním, protože už mají dost rozumu na to, aby vnímaly i to, co se děje v celé společnosti, už to není jen o tom, jaká naláda je v rodině. Ale protože to jsou ještě děti, nemají dost životních zkušeností, je většina těch problémů pro ně neřešitelná, nedokážou si představit, jak se co může vyvinout, takže ještě větší nejistota.

Takhle to vnímám já.