Já musím specifikovat jednu nebo raději hned dvě hlásky ze svého příjmení celoživotně, tak jsem zvyklá, říkám to automaticky, pokud se jedná o situaci, že si to druhá strana musí zapsat. A křestní jmého mám zas z těch, kdy vám dospělí říkají zdrobněle jen málokdy (blízké kamarádky) a jako dítěti vám zas dlouho neříkají tím základním tvarem, takže...jsem zvyklá.

Sezdaní nejsme, příjmení muže by mi teda nijak nevadilo , ničím se nevymyká.

Ale vzpomněla jsem si, jak jsem byla na svatbě spolužačce a oddávající pronesl, že snoubenci se dohodli, že budou používat příjmení Kopecký/Kopecká, což bylo příjmení nevěsty, načež se na straně novomanželovy rodiny rozhostilo nevěřícné ticho (netušili to), a ze strany nevěsty povstala ze židle prababička a nadšeně zvolala "Rod Kopeckých nevymře!"