To, že se přejmenuje žena, dává smysl. Dřív si muž odvedl ženu do své domácnosti, takže se logicky jmenovala po něm a jejich děti také. V dnešní době toto většinou neplatí.
Já jsem své jméno za svobodna neměla ráda a nelíbí se mi ani teď. Nejedná se o nic hanlivého ani se mi děti neposmívaly. Takže jsem manželovo přijala ráda
I když je složité, musím ho hláskovat a stejně ho každý komolí. Nechala jsem si ho i po rozvodu. Na truc
Spíš lituji děti, u kterých se rodiče vyřádili na křestním jméně. Zvlášť holčičky. Když se potom provdá taková Šeherezáda za Omáčku třeba