Sněhulko, tři a půl roku je zrovna ten rozdíl, kdy starší si "užil" to, kdy byl jedináček, a už si to uvědomoval - ale není zase starší o tolik, aby si "užíval" roli staršího bratra a jásal na miminkem.
Navíc druhý kluk - tam hodně hrozí rivalita. Já mám kluka a holku a tam je jasný, že on je jedinečný tím, že je jediný kluk a ona je jedinečná tím, že je jediná holka. A nekonkurují si v zájmech - není tam to porovnávání kdo je "lepší fotbalista".
Takže bych skutečně zkusila trošku podporovat odlišné zájmy - výborný fotbalista může klidně fandit bráchovi na tenise a přát mu vítězství - dva fotbalisti si budou konkurovat...
Dále - staršímu bych nějak osladila to, že je starší - třeba o půl hodiny posunula večerku, nebo jánevímco - prostě něco, co může mít / dělat z titulu staršího. Třeba jet s tatínkem do myčky atd. (tím se taky ty děti na chvíli oddělí - že jeden je s jedním rodičem, druhý s druhým). A opět - verbalizovat to, umět to "prodat". Třeba "to jsem ráda, že se mnou někdo do myčky jede, ona je to otrava tady sedět - a je fajn mít s sebou někoho, s kým si člověk může rozumně popovídat".
U mladších dětí jsem zase viděla smutek z toho, že "nemají nic nového" - že dětí po sourozencích oblečení, hračky, sportovní vybavení atd. - takže alespoň v něčem i tomu mladšímu vyhovět - i když je vlastně "zbytečné" kupovat další triko, nebo další sadu lega, protože "už toho doma máme hromadu", tak to holt udělat. A pak i dělit ty zájmy - že se nebude chodit "jen na nádraží na vlaky", protože se tam vždycky chodilo se starším, ale že se bude podporovat i zájem / přání toho mladšího.