Romano, tak se to nesnaž pochopit, každý člověk je jiný, my jsme si asi tenkrát chtěli co nejvíc sami užít, hodně jsme cestovali, podnikali spoustu věcí, prostě si užívali...pak jsme rekonstruovali domek a pak nám tak nějak logicky vyplynulo to dítě...někdo to má tak, že tohle všechno podniká s dětmi, včetně stavby a všeho ostatního...my zas na tohle nejsme typy, oba máme stejný přístup v tom, že tahat s sebou všude miminko, jen abychom si my užili, co chceme, prostě není to pravé...tak jsme si to užili bohatě předtím a pak jsme se věnovali jen synovi...a možná je to dobře, že jsme to tak udělali...protože aniž bychom to mohli tušit dopředu, tak syn byl řadu let dost náročné dítko a moc se toho s ním podnikat nedalo, ve všem jsme se museli podřídit hlavně jemu...protože on fakt nebyl takové to dítě, které můžeš s sebou tahat kdekoli a kdykoli a bude mu to fuk, hlavně když je s tebou... Takže jsme si pár let užili hlavně my dva sami sebe, pak jsme se věnovali hlavně synovi a teď už pomalu zase přijde čas, kdy nebude potřeba brát ohled jen na dítko...pro nás ideální cesta, někdo má ten ideál zase někde jinde...