"Spojení proti společnému nepříteli"
to už tu padlo, a taky mám vyzkoušené, funguje poměrně dobře, ale samozřejmě jen jako součást budování vazeb mezi sourozenci.

Moji rodiče na nás děti to také používali, a musím říct že máloco nás dokázalo tak svorně sešikovat v jeden řad :). Dodnes se tomu na rodinných setkání smějeme.

Své děti jsem také toto nechala zažít, schválně jsem občas "vytvořila" situaci, aby měli možnost se proti mně "semknout".

Ale asi musíte hledat v čem je zakopaný pes u staršího, u mladšího to evidentně je reakce na chování staršího.

Na rozdíl od toho co tu padlo já jsem zastáncem naopak společného pokoje pro děti do určitého věku, právě aby se naučili spolu vycházet a měli příležitost na společné hraní a sdílení. Samostatné pokoje možná zamezí třenicím a rodiče budou mít "klid", ale vztahy mezi sourozenci to neřeší. Tím že vyrostou každý ve svém pokoji si blízký vztah moc nevybudují.
Takže společný pokoj ano, ale zas měl by tam mí každý nějakou vlastní zónou, kam zas ten druhý nebude zasahovat. Učí to vzájemnému respektu. A děti musí vidět že ho rodiče vyžadují od obou.
A to i po tom mladším, není důvod aby mladší si bral věci staršího nebo je ničil jen proto "že je mladší, nebo z toho nemá ještě takový rozum", tohle je častá věc co dráždí provorozené.