Monty

"Z toho, co čtu na Rodině mám fakt pocit, že tu převažují sociopatické osobnosti, žijící v bludu, že JICH se netýká žádné potenciální ohrožení kromě covidu, oni vždycky budou mít svou práci, své příjmy a své zájmy, nevadí jim žádná omezení a žádné trápení „jiných lidí“, protože ti se musí obětovat a uskromnit, protože priorita je pouze snížení jejich vlastního ohrožení chorobou a kdo to „nechápe“ nebo „zpochybňuje“, ten si nezaslouží nic jiného než výsměch a pohrdání."

hele zrovna ja si prozila fak masakroidni rok - ani jsem se neoklepala ze smrti babicky a nasi se museli potykat s problemy s prarodici - byli totalne vystaveni z toho, jak kolem nich kmitali a ja nemohla nijak pomoci. Sotva vyresili rodice mamky (umistili je do DD, kde se jim libilo,d eda pookral!), tak deda umrel. zase jsem nemohla nijak pomoct. Mezitim se zhorsoval druhy deda, propuknul u nej alzheimer, zacals e toulat 8a to ho ansi kvuli covidu neizolovali!). taks e ho povedlo umsitit do stejneho DD - uf, uleva na dva mesice 8teda komplikovana tim, ze byly zakazane navstevy) a nasledne umrela babicka a 3 dny po ni deda. To uz bylo ver tomu fakt drsne. A sotva jsme se malinko oklepali, tak tata skoncil v nemocnici s plicni embolii. nastesti je doma, ale mamka s unavovym syndromem se musi starat a je na zhrouceni. A zase nemuzu nijak pomoci! takze ja jsem z toho taky psychicky na zhrouceni.

takze ver mi, ja nechci mit tohle jako novy normal! ja jen chvi, aby se to povedlo konecne vyresit a ja mohla zhnovu obejmout alespon ty blizke, co mi zbyli