To co napsala Sam působí hodně cynicky na první pohled, ale "neperspektivní" pacienti prostě jsou. Neperspektivní pacient byl můj otčím, kterého už nechtěli napojit na výživu, když si v posledním stadiu rakoviny vytrhal kanyly a nové už nešly napíchnout. Tenkrát nám lékař na onkologii řekl, že na přístrojích by se jen prodlužoval stav, kdy se pohybuje mezi životem a smrtí. Nebo moje tchyně, které narkóza při amputaci cukrovkářské nohy natolik poškodila(už dávno nemocné) srdce, že se ve stavu mezi životem a smrtí pohybovala asi měsíc, od operace do své smrti. Rodina byla ráda, že zemřela, protože ji nepřáli život ležáka.
Co se týká aktuální situace, tak na komplikace způsobené covidem zemřela maminka moji známe. Bylo ji 89, trpěla stařeckou demencí a byla již několik let ležák. Taky bych ji nazvala "neperspektivním" pacientem, jelikož si myslím, že smrt pro ni byla vysvobozením. A je mi jedno jak cynicky to zní.
Co mě děsí, je ekonomická situace. Peníze se nedají tisknout donekonečna. A budou chybět i ve zdravotnictví. Takže je dost pravděpodobné, že standart lékařské péče na který jsme zvyklí, půjde rapidně dolů.