Kat, můj táta umřel v 64, děti měly tehdy 7 a 5 a byl úžasný dědeček a měl je hrozně rád, umřít nechtěl, plakal a když si na to ještě dnes po 27 letech vzpomenu, tak mě bolí u srdce. Jenže kdyby umřel tehdy v těch 47 když měl ten hrozny infarkt, bylo by to mnohem horší. Pro něj, pro mě i pro maminku. Každého drahého člověka jeh umřela v o blízcí postrádají, ať umře v jakém chce věku. Tchýně umřela v 91 a stýská se mi po ní. Ale utěšuje mě, že se dožila vysokého věku, kdyby umřela ve 30, nenařídil by se jí ani můj BM. Tak nějak to prostě má být, že staří umírají a mladi žijí.