Presne. O svyho 16-letyho gymnazistu se v souvislosti se skolou nemusim vubec starat, sefuje si to sam. Pracuju 3 dny doma a 2 dny chodim do prace. Kdyz jsem doma, tak mu akorat predhodim neco k obedu (ale to musim i sobe), kdyz jsem v praci, tak si neco vezme nebo ukuchti sam.

A presto se tesim, az pomaze do skoly. Protoze to, co se deje ted neni normalni ani zdrave. Rano vstane, presune s k pocitaci, kde travi cas az do odpoledne se skolou. Pak je bud zase na pocitaci a neco hraje, nebo usne. A to uz trva nekolik mesicu. Max. 1x tydne se vykope ven a jde s kamaradama k okynku na kebab, jinak jsou vsichni furt zalezli doma (kor ted v zime).

Nudi se,jsou otraveni, nevyboureni, bez kontaktu, nedelaji uz ani veci, ktere predtim delali (nas treba uplne prestal cist). Zabavu mu organizovat nebudu ani nemam jak, v jeho veku ho na naky bobovani venku fakt neutahnu.

Ze se tesim, az pomaze do skoly neni proto, ze ho nemam rada a nerada s nim travim cas, ale prave proto, ze ho rada mam. A dokonce jsem k uvedomeni toho faktu nepotrebovala ani covid, jako mnozi tady, co zjistili, ze se jako rodina maji radi az pote, co je zavreli s rodinou doma. Ja jsem to vedela uz predtim.