Do Malostranské kavárny jsem chodila taky!
Mám odtamtud příhodu: jeden kamarád strašně frajeřil, že se s každým zná a jednomu číšníkovi (pořád tomu samému) tam celá léta vždycky říkal, "pane Jiří, potřebuju stůl pro tři", "pane Jiří, prosím vás, ještě jednou pro všechny", "pane Jiří, platím". Pan Jiří nehnul brvou a kmital. No a jednou se kamarád lehce pochybovačně zachmuřil a povídá, "pane Jiří, jmenujete vy se vůbec Jiří?" "Ne, Vladimír!"