"Já se teda vždycky řídila tím, že opatrnější má být ten, kdo je zranitelnější. Tedy cyklista, chodec... "

páni, to by mě nikdy nenapadlo... naopak já mám pocit, že pokaždé když sedám do auta, jako bych si nabila zbraň ostrýma... vždycky to beru tak, že ta zodpovědnost je na mý straně, že já musím být opatrná, abych někomu neublížila... vlastně nikdy nemívám strach, že se zabiju v autě, vždycky mám největší hrůzu z toho, že bych někomu mohla ublížit... a to se jinak považuju za normálního sobeckýho prevíta
neříkám, že na chodce (a obzvlášť cyklisty) nenadávám, vždycky vyřvávám, když vlezou do silnice bez rozhlížení, když jsou neviditelní, když přechází pár metrů od přechodu, ale stejně si myslím, že jsem to já, kdo musí být opatrnější...