klikli, ač se mi do toho nechtělo, tak jsem asi dvěma výtečníkům, kterým stále "nešel mikrofon" kapku zatopila. Domluvila jsem se s ostatními učiteli, jak to tedy s dotyčnými je, upozornila jsem je v hodině, nechala jim asi týden (ostatní učitelé učinili totéž) a pak třídní zavolala rodičům se zdvořile zabaleným dotazem, jestli opravdu nemají dvě stovky na nový mikrofon. Zázrakem se mikrofony přestaly rozbíjet a fungovaly.

Na jaře jsme situaci brali úplně jinak, třeba jsme se domlouvali s rodiči, na kterou hodinu se které dítě připojí, aby mu neuteklo nic důležitého, ale nějak se prostřídalo se sourozenci. Rozbitý mikrofon, kameru jsme brali, že to tak prostě je... Ale od podzimu je situace úplně jiná, stačí párkrát kliknout a člověk si může mikrofon nebo něco jiného objednat. V současnosti bych řekla, že jedu podle hesla "Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. "