o MM jsem jako o chlapovi nějak zpočátku neuvažovala. Byl to spolužák z vedlejší třídy, kámoš, důvěrník, fajn kluk. On se do mě údajně zamiloval hned. Vzhledově atraktivní pro mě začal být, snad až když jsme spolu chvíli chodili. Prostě jsem byla věrná jednomu debilovi, a přestože byl debil, nevšímala jsem si jiných chlapů, že bych zkoumala jejich přitažlivost. Ale podvědomí nebo nevědomí (mám v tom zmatek) ho řešilo od seznámení. Až zpětně jsem zjistila, že sen, ve kterém jsem pokaždé byla nadosah mému vytouženému místu a musela jsem se otočit a odejít, se mi zdál vždy poté, co jsme spolu někde byli.