Já hledal kamarádku na povídání na SŠ. A tancovali jsme spolu v tanečních. A v podstatě měla kde co, v čem jsem byl vychován, že je měšťácké: Trvalou, karfiol, na(z)malovaná, byla silnější postavy (já tedy taky), byla taková trochu žádostivá na doteky, nebyla intelektuál.
Hm, ale byla jediná, kdo mne obdivoval, byla se mnou schopná povídat, scházet se dlouhodobě.
A pak jsme oba prakticky paralelně uvěřili v Boha, akorát že moje žena u katolíků (kam jsem ji zavedl) a já později u charismatických evangelíků.
A byla svatba.
Za šest let a po dvou rozchodech, z nichž jeden trval 3/4 roku.
Ale ty rozdíly nám ještě dlouho trvaly na překonání.