no ty jo, nestačím zírat,co vše je možné,viz ty i tvoje kolegyně.

My máme třebas děti o 2 roky od sebe. Takže zezačátku,cca rok,jsme měli v ložnice obě postýlky,připadalo mi kruté 2 leté dítko dát pryč a navíc to bylo tak roztomilé se na oba koukat před spaním,jak byli v postýlkách krásně roztomilí,ti spící andílci. Nicméně ano,oba spali ve svých postýlkách,uplně od začátku a mě teda ani nenapadlo něco tak zrůdného mačkat se s dítětem celou noc v posteli. Prostě pohodlné spaní a dobře se vyspat - přes to u mě nic nejede.
A jsem ted tomu velmi ráda,když vidím a čtu,kam až je to spaní dítěte s rodičem schopné zajít

Staršího syna jsme pak tuším ve 3 letech přesunuli do pokojíčku, mladšího pak o něco později za ním také a uplně vše probíhalo v pohodě, kluci si pak sami v pokojíku hráli,stavěli lego,než jsme se s postelí s manželem vykopali my konečně. A byli kluci rádi,že maj svůj klídek a prostor na hraní.
Samože jsme si je kolikrát obzvlášt jako minina vzali do postele,ale to bylo ráno a jen za účelem pomazlení,jinak mi přijde zcela samozřejmé a normlní,aby každý měl tu svoji postel.