Jani, ale takhle musí strašně trpět váš manželský život. To by se mi nelíbilo. U nás šlo spíš o usínání. Děti jsme pak přenášeli, nebo si přešly k sobě, když byly těžké. Časem manžel začal strašně chrápat, takže pro mě bylo pohodlnější spát u dětí než na gauči a nabízela jsem své místo v ložnici dobrovolně. To se fakt nedalo
Párkrát se stalo, že jsem dítě přenesla spící do ložnice abych si mohla lehnout do jeho postele. Oni spali tvrdě, tatínek je nebudil.