Přidat odpověď
rozumím ti, radit bych uměla, ale sama mám pod kůží návyk z dětství "co bolí, před tím se jakoby zamknu, neslyším to, nevnímám". Slyším na sebe mířenou jízlivost, naskočí mi ten návyk a teprve za pět minut mě napadne, co řízného by se v té chvíli dalo říct.
Časem je to lepší, ale ne o moc. Umím pohotově bránit někoho blízkého, to jsem rychlá, ale u sebe dost často žádná sláva. Navíc, jak mi sebeobrana není vlastní, tak potom nevím, kdy přestat, řeknu vcelku silně pár věcí navíc a ječím u toho - a efekt je, že protistrana sice vyměkne, ale zase já mám špatný pocit, že jsem byla málo "na úrovni"...
Začarovanej kruh....
Předchozí